Jaroslav Kohout

-         Jak jste se k tomuto řemeslu dostal?

Můj vývoj ovlivnilo několik faktorů. Jednak jsem vyrůstal ve městě s nejbohatší houslařskou minulostí v Čechách a sice v Lubech u Chebu. Na housle a smyčcové nástroje vůbec se tam dalo narazit skoro na každém kroku a tak se není co divit, že člověk to mimoděk přebírá do svého života.

A druhým důležitým faktem bylo to, že můj otec je velmi zručný v práci se dřevem a já jsem často sedával u něj v dílně a díval se,  jak z kusu dřeva vzniká plastika či dřevořezba.

A pokud se tyhle dvě věci spojí dohromady, tak houslařina byla logickým krokem.

-         Jakou školu jste vystudoval?

Právě v Lubech u Chebu byla jediná škola stavby hudebních nástrojů, přesněji Střední odborné učiliště hudebních nástrojů. Já jsem si zvolil čtyřletý obor houslař s maturitou.

Zde se mi dostalo základů o historii, konstrukci a stavbě smyčcových nástrojů obecně.

Za ty čtyři roky jsem postavil tuším troje housle a jako maturitní práci jsem si zvolil violu.

Po úspěšném zakončení školy jsem se poohlížel ještě po nějakém vyšším vzdělání ale

v Čechách žádná „vysoká houslařská“ není a zahraniční studium bylo finančně náročné.

Je ale pravdou že v tomhle řemesle nejde ani tak o tituly a nebo o počet navštěvovaných škol, jako spíš o životní zkušenosti se stavbou nástrojů obecně.

-            Jak se vlastně dá naučit stavbě houslí?

Hlavním předpokladem pro tohle řemeslo je podle mě posedlost. Posedlost po dokonalém tvaru, modelu houslí, po dokonalé barvě tónu, po dokonalém laku. Takhle bych mohl vypočítávat ještě dlouho, ale tím hnacím motorem je podle mě touha stvořit něco bezchybného. A tady se začínají rozbíhat cesty houslařů i muzikantů. Někdo se bude donekonečna snažit postavit nástroj bez jakékoliv chybičky, jiný jde cestou více živelnou a postaví nástroj, kde není nouze o stopy po nářadí, ale neméně působivý. Pro jednoho ,muzikanta může být hlavním kritériem zvuku nosnost, síla tónu, pro druhého barva. Počet proměnných se v tomto ohlednu blíží nekonečnu. Zkrátka a dobře- co muzikant, to názor!

-         A co je pro vás tím důležitým při stavbě houslí?

Já mám hodně blízko ke starým nástrojům. Ovlivnily mě místa, kde jsem měl možnost pracovat po škole. Hodně mě ovlivnil pobyt na Konzervatoři v Šanghaji ( Intenational Conservatory of Shanghai, China ). Tady se mi otevřel svět houslí v celé své velikosti. Tady se mi poprvé v životě dostalo možnosti držet v ruce Stradivariho nástroje. Pokusím se ten pocit přiblížit - Je to, jako by vám někdo do obývacího pokoje na víkend pověsil originál Mony Lisy! Asi tohle byl pro mě začátek posedlosti po houslích.

Protože jsem tam působil jako seřizovač a opravář nástrojů, staré nástroje byly pro mě denním chlebem. A člověk se naučí dívat se na ty staré nástroje jako na obrazy. Už nevidíte škrábance v laku nebo ošoupané okraje desek jako problém, který je třeba odstranit a zaretušovat. Začnete tyhle drobnosti vidět jako nedílnou součást nástroje, jehož tvář nestvořil pouze mistr houslař, ale také mistr čas.